Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages
  • E-shop
  • Naše další weby
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages
  • E-shop
  • Naše další weby

Z historie Rožmitálu pod Třemšínem

Městečko Rožmitál pod Třemšínem je situováno v kotlině obklopené ze všech stran brdskými lesy a pozvolnými vrchy. Celý areál je evidován jako chráněná kulturní památka a je také součástí městské památkové zóny.

Městečko Rožmitál pod Třemšínem je situováno v kotlině obklopené ze všech stran brdskými lesy a pozvolnými vrchy. Celý areál je evidován jako chráněná kulturní památka a je také součástí městské památkové zóny. 

        Dějiny Rožmitálu jsou spojeny se založením zdejšího hradu někdy ve 2. polovině 13. století. Snad podle šípkových růží, které v těchto místech rostly, byl hrad nazván Rosenthal neboli Rožmitál. Zakladatelé hradu odvozovali svůj původ od staročeského panského rodu Buziců. Buzický rytíř Dětřich se měl v rožmitálských lesích střetnout s velkým kancem; holýma rukama jej přemohl a na svém dvorci mu odříznul hlavu. Tu má od té doby, spolu s motivy rožmitálského zámku, město ve svém znaku.  

       Do období výstavby hradu spadá také nejstarší památka města – farní kostel Povýšení sv. Kříže. Stojí na západním okraji obce ve Starém Rožmitále a z dnešního centra města k němu vede podél Podhrázského rybníka krásná alej Johanky z Rožmitálu, druhé manželky Jiřího z Poděbrad. Kostel není klasickým poutním místem, kde by se vzpomínalo na významné světce a jimi způsobené zázraky. Jde „pouze“ o prostředí, kde působila jedna z nejvýraznějších osobností české hudby: varhaník a skladatel duchovní hudby Jan Jakub Ryba.  

       V kostele jsou dodnes patrné gotické architektonické motivy: někdejší vstupní portály, zbytky žebrové klenby a pozdně gotická kamenná křtitelnice. Kostel měl samostatnou zvonici a byl obehnán hradbami s dvěma branami. Uzavřený areál dotvářel rostoucí hřbitov, později vznikla fara a kostnice. 

       V letech 1729 – 1731 byl za působení faráře Václava Vavřince Přeštického kostel přebudován do barokní podoby, k chrámové lodi přistavěná věž byla opatřena tehdy módní cibulovitou bání pokrytou šindelem. Z gotiky byl zachován také půdorys ve tvaru kříže.       

       Ke kostelu se kdysi přimykal starý hřbitov, který sloužil jako farní, posléze byl v roce 1854 pro nedostatek volného místa zrušen. Dnes jej připomínají pouze závěsné desky.  

       V roce 1750 zde postavil varhanář Martin Paleček nové varhany, k čemuž dal podnět tehdejší farář Antonín Platnýř, jemuž se už ty stávající nejevily jako vyhovující. Přístroj se dvěma manuály a 700 píšťalami, dřevěnými i cínovými, který je uložen v krásné pozdně barokní skříni, financoval z větší části sám pan farář. A právě díky tomuto počinu bylo na pozdější slávu kostela spojenou s J. J. Rybou zaděláno.   

       Už jako osmiletý uměl Ryba dobře hrát na klavír, učil se na housle a varhany. Od roku 1780 studoval v Praze na piaristickém gymnázium, následně také filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání, byl přívržencem stoicismu a vášnivým čtenářem Senecy. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku pod Brdy, poté až do své smrti působil jako učitel v Rožmitále pod Třemšínem.  

       Skloubit povinnosti regenschoriho a učitele však nebylo jednoduché. Ryba navíc nesnášel polovičatost a nepřesnost. Musel však svou práci mezi školu a kůr rozdělit. Proto vyžadoval, aby každé z nich byl vyhrazen přesný čas, který sám důsledně dodržoval. Místo venkovského učitele, navíc mezi lidmi ne příliš ceněné, však nestačilo na výživu rodiny. Platby, které dostával za hraní při bohoslužbách, o svatbách či pohřbech, totiž z velké části závisely na finančních možnostech, vůli a ochotě venkovského obyvatelstva, a proto v rozpočtu početné Rybovy rodiny peníze mnohokrát scházely (Ryba byl otcem třinácti dětí, z nichž sedm nepřežilo). 

       Prakticky celý svůj život v Rožmitále prožil ve velké bídě. I v tomto složitém období však dokázal skládat. Byl autorem 1 300 kompozic převážně duchovní hudby, z nichž řada měla premiéru právě v kostele Povýšení sv. Kříže. A bylo to také zde, kde poprvé zaznělo jeho nejznámější dílo Česká mše vánoční z roku 1796. Interprety byli většinou prostí obyvatelé města, okolních obcí a děti, které si Ryba ve škole pro chrámový sbor sám vychovával. Kromě zpěvu a varhanní hudbě se rožmitálský kantor věnoval také výuce na housle, violu, violoncello, flétnu, pikolu, klarinet a lesní roh.  

  1. dubna roku 1815 měl Ryba schůzku s místním farářem Česaným ohledně opravy chátrajících varhan, od které však farář pro nedostatek financí ustoupil. Z deníku Rybova syna Josefa Arnošta, mimochodem významného českého lékaře, se dovídáme, že následující den 8. dubna měl otec časně ráno nějaké řízení ve farním kostele. Co a jak se zde odehrálo, není známo, je však pravděpodobné, že vše mohlo souviset s jednáním, které se uskutečnilo předcházejícího dne. Kromě neutěšené životní situace, ke které se záhy přidalo také vážné onemocnění, to mohl být další důvod toho, že tentýž den v lese pod vrchem Štěrbina si Jan Jakub Ryba břitvou podřezal krční žíly.    

       Jako sebevrah byl pochován dle obvyklého zvyku bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově vedle své manželky a šesti dětí. Na místě jeho smrti v roce 1854 postavili lesní dělníci kamenný křížek, který zde stojí dosud.  

       V průběhu první světové války byly „Rybovy“ varhany zásluhou dobrozdání kunsthistoriků o jejich výjimečnosti uchráněny pohromy zrekvírování cínových píšťal pro válečné potřeby, pohroma je však čekala v roce 1933. Příbramský varhanář Melzer se neomezil jen na zprvu plánované vyčištění a naladění nástroje, ale necitlivě zasáhl do původní dispozice varhan. Některé barokní rejstříky nahradil podle svého vkusu romantickými a cínové píšťaly vyměnil za nekvalitní zinkové. Skříň takto znehodnoceného stroje navíc natřel žlutohnědým nátěrem. Teprve koncem 90. let minulého století proběhla generální oprava takto devastovaného nástroje. Pod sejmutým lakem se nalezly nápisy, které označovaly názvy původních rejstříků – díky tomu mohlo být vše ze dvou třetin obnoveno do původního stavu.   

       Na starorožmitálské faře působila řada kněží, mezi nimiž patřil k nejvýznamnějším Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české, který zde farářoval v letech 1524–1527. Od roku 1972 do roku 1978 byl v Rožmitále farářem P. PhDr. Miloslav Vlk, pozdější arcibiskup pražský a kardinál. Právě za svého zdejšího působení byl zbaven souhlasu k vykonávání kněžské služby. I přes mnohé protesty celé farnosti mu byl souhlas navrácen až po deseti letech. V roce 1990, již jako českobudějovický biskup, posvětil dva nové zvony farního kostela. Toho roku byl také jmenován čestným občanem města. 

        Na památku výročí a narození a úmrtí Jana Jakuba Ryby – 26. října, resp. 8. dubna, a samozřejmě v období Vánoc se zde konají vzpomínkové akce, hudební koncerty a semináře.          

      Rožmitál pod Třemšínem nabízí kromě výletů do okolní malebné přírody Brd také návštěvu Podbrdského muzea s expozicí historických automobilů, procházku kolem původního hradu, později přestavěného na renesanční zámek, a v neposlední řadě i prohlídku neobarokního kostela sv. Jana Nepomuckého na náměstí. Mimochodem, i zde lze nalézt stopy J. J. Ryby v podobě desky v ochozu na kůru, na které je zaznamenáno jedno z  Rybových životních hesel: Abys byl lepším, pozoruj denně své činy a zkoumej je.“ V blízkosti Rožmitálu se nachází zámek Březnice a královské město Příbram s věhlasným poutním místem Svatou Horou.  

 Kontakt 

Rybova 1, Starý Rožmitál, 262 42, pošta Rožmitál 

Tel.: 318 665 182, 721 901 503�HYPERLINK „tel:+420318665182“     

E-mail: farnost.rozmital@seznam.cz 

Dostupnost: 

Z Prahy po D4 směr Strakonice, na exitu 41 odbočka na silnici č. 18 a po ní přes Příbram do Rožmitálu.  

Sdílet článek:

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest