Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále představuje živou památku řemesla, které kdysi formovalo životy v Podbrdsku — ruční výrobu hřebíků, cvočků, šerek a dalších drobných výkovků. Díky nadšení chalupáře, jenž zachránil tradiční dílnu (veřtat) rodiny své manželky Jiřiny Kulované, dnes muzeum oživuje význam tohoto oboru a připomíná jeho téměř tři století trvající dějiny na místě, kde býval cvokař prakticky v každé druhé chalupě. Zároveň prohlubuje porozumění regionální identitě a zachování řemeslného odkazu.
Historie cvokařství v Podbrdsku
Cvokařství, nazývané též cvočkařství či hřebíkářství, patřilo mezi nejtvrdší manuální řemesla 17.–20. století. V Podbrdsku — zejména v okolí Rožmitálu, Hostomic, Hořovic či Mýta — se rozvinulo díky dostupnosti železářství, dřeva a vody. Odhaduje se, že jeden cvokař denně vykoval až 40 000 úderů kladivem a týdně zhotovil přibližně 10 000 hřebíků. Produkce zahrnovala různé typy hřebíků (např. podlažníky, prkeňáky, podkováky) i speciální výkovky, jako štemlované hřebíky pro obuvníky nebo cvočky pro podkování bot. Až do poloviny 20. století se řemeslo udrželo výhradně díky ruční práci, dokud jej úplně nevyřadila průmyslová výroba.
Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále
Muzeum vzniklo z nadšení místního chalupáře, který z dílny předků své manželky vytvořil jedinečnou expozici. Je umístěno v domě č. 74 v Aleji Johanky, kde sídlí jak samotná muzeální část, tak původní dílna s veřtatem (dílenskou pecí) z přelomu 19.–20. století. Návštěvníci zde uvidí autentické nástroje — kovadlo (špalek), výheň s měchem, kleště, vzorky cvočků i artefakty jako okovanou botu či šerky. Expozice je doplněna 13 informačními panely o technologii výroby, historii řemesla, místních zvycích, dialektu, pověstech a významných osobnostech. Součástí expozice jsou také pohlednice, turistická razítka, mapy, letecké fotografie, suvenýry, a vstup do muzea i suvenýry (např. pifle) jsou zdarma. Muzeum je otevřené jaro až podzim od rána do soumraku.
Cvokaři z Valle di Ledro
Zajímavým rozšířením příběhu je odkaz na cvokařství v údolí Valle di Ledro (Itálie), kde obdobná tradiční výroba vznikla v 19. století díky přistěhovalcům z Brescie a Bergama. I zde vznikly cvokařské vesnice (Pré, Molina), kde se cvočky vyráběly ručně ve veřtatech. Obdobně jako v Čechách čelili řemeslníci tam vyšším cenovým tlakům překupníků, což vedlo k zakládání družstev v roce 1894 — stejně jako u nás — obě strany sdílely stejné organizační postupy. Vozili cvočky vojenské výrobě, zejména pro bagančata, podle jednotných armádních specifikací. Po válce se navázalo partnerské přátelství mezi údolím Ledro a českými městy jako Příbram, Nový Knín či Buštěhrad.
Proč muzeum navštívit?
Cvokařské muzeum nabízí autentický zážitek — atmosféru staré dílny, doplněnou o osobní příběhy, výhody řemeslné historie a citlivé připomenutí regionální kultury. Návštěvníkům se dostane nejen technického vhled do výroby cvočků, ale i do ducha života Podbrdska — jeho jazyka, zvyků, přírodního kontextu a významných historických postav. Zároveň propojuje český příběh s globální dimenzí — skrze historické paralely s Valle di Ledro — a připomíná, že řemeslo může překonávat hranice, státy i dobu, ve které vzniklo.