Zajisté jste si všimli, že městská knihovna Rožmitálu pod Třemšínem je pojmenovaná po manželech Tomanových. O autorech, ať už hudebních, jako je Jakub Jan Ryba nebo literárních, kterým je například Rudolf Richard Hofmeister, jsme již mluvili. Rádi bychom Vám proto představili manželé Tomanů, kteří se též podíleli na utváření historie našeho města a přispěli k české literatuře několika svými publikacemi.
Miroslava Tomanová
Miroslava Tomanová, rozená Saková, se narodila v roce 1906 v Hradci Králové. V Olomouci vystudovala obecné školy, kde ve čtvrté třídě splnila zkoušky a dostala se na gymnázium. Gymnázium Elišky Krásnohorské dokončila v Praze v roce 1925 a ještě v tom stejném roce se provdala za Josefa Tomana. Její sociální cítění a zájem o politiku rozvíjel její otec, který byl inspektorem chemie. Miroslava se věnovala psaní publicistické a beletrické prózy reflektující její cesty po Evropě a sociální témata. První knihu vydala společně se svým manželem a nesla název Přítelkyně. V průběhu let získala Míroslava ocenění za umělecký přínos a angažovanost. V roce 1968 dostala vyznamenání a v roce 1975 pamětní medaili. Včetně cest po Evropě a rodinném prostředí formovala Miroslavu i doba, ve které žila. Od první republiky přes nacistickou okupaci až po komunistickou éru. Mezi nejznámější díla Miroslavi Tomanové patří:
- Zvon mého města, 1994
- Stříbrná pláň, 1970
- Sokrates, 1975
- Spolu ve jménu života, 1978
- O mužích ve zbrani, 1978
- Kde lišky dávají dobrou noc, 1957
Josef Toman
Josef Toman se narodil v roce 1899 v Praze a pocházel z rodiny kočího na koňské dráze. Jeho rodina se v Josefovo dětství přestěhovala do Rožmitálu pod Třemšínem, ze kterého původně pocházel jeho otec. Své studium však dokončil v Praze a v Rokycanech, kde rozvíjel svou lásku k literatuře. Byl velmi ovlivněn Rudolfem Richardem Hofmeisterem. Svou pracovní kariéru zahájil v roce 1919 v Živnobance a jezdil do zahraničí na mnoho pracovních cest. V roce 1925 se oženil s Miroslavou a začal spolupracovat s nakladatelstvím Spolku výtvarných umělců Mánes. Během svého života napsal řadu próz, básní či divadelních her, do kterých stejně jako jeho žena, dostával své vzpomínky z doby, ve které žil. Mezi jeho díla patří následující tvorba:
- Háj, který voní skořicí, 1927
- Dům z karet, 1956
- Po nás potopa, 1963
- Černé slunce, 1937
- Lidový král, 1951
- Žába na pramení, 1938